{"guid": "82d666d6-5aae-40b7-80dc-372260fbb1c6:81942a77-d89c-47a2-8cba-da696cc944ca", "ecli": "ECLI:SK:OSPO:2024:8124206451.3", "spisova_znacka": "18Csp/50/2024", "nazov": "Rozsudok Okresného súdu Prešov sp. zn. 18Csp/50/2024 z 18. 12. 2024", "citacia": "rozsudok Okresného súdu Prešov z 18. decembra 2024, sp. zn. 18Csp/50/2024, ECLI:SK:OSPO:2024:8124206451.3", "identifikacne_cislo": "8124206451", "sud": {"guid": "sud_156", "nazov": "Okresný súd Prešov", "typ": "okresny", "slug": "okresny-sud-presov"}, "sudca": "JUDr. Dominika Vitteková PhD.", "sudca_id": 2749, "sudca_url": "https://www.kauzis.sk/judikatura/sudca/judr-dominika-vittekova-phd-2749", "datum_vydania": "2024-12-18", "forma": "Rozsudok", "povaha": ["Prvostupňové nenapadnuté opravnými prostriedkami"], "oblast": ["Občianske právo"], "podoblast": ["Ostatné"], "merito": null, "pravna_veta": null, "pravna_veta_zdroj": null, "zhrnutie": null, "kolegium": null, "senat": null, "stav": null, "zbierka": null, "predpisy": [{"iri": "/SK/ZZ/2015/160", "nazov": "CSP", "url": "https://www.slov-lex.sk/pravne-predpisy/SK/ZZ/2015/160", "judikatura_url": "https://www.kauzis.sk/judikatura/predpis/160-2015"}, {"iri": "/SK/ZZ/1964/40", "nazov": "OZ", "url": "https://www.slov-lex.sk/pravne-predpisy/SK/ZZ/1964/40", "judikatura_url": "https://www.kauzis.sk/judikatura/predpis/40-1964"}], "paragrafy": [], "ma_text": true, "text_zdroj": "pdf", "pdf_url": "https://obcan.justice.sk/content/public/item/81942a77-d89c-47a2-8cba-da696cc944ca", "zdroj": "infosud", "url": "https://www.kauzis.sk/judikatura/r/ECLI:SK:OSPO:2024:8124206451.3", "api_url": "https://www.kauzis.sk/api/v1/judikatura/ECLI:SK:OSPO:2024:8124206451.3", "text_url": "https://www.kauzis.sk/api/v1/judikatura/ECLI:SK:OSPO:2024:8124206451.3/text", "citacie_n": 0, "text": "Súd:\nSpisová značka:\nIdentifikačné číslo súdneho spisu:\nDátum vydania rozhodnutia:\nMeno a priezvisko sudcu, VSÚ:\nECLI:\n\nOkresný súd Prešov\n18Csp/50/2024\n8124206451\n18. 12. 2024\nJUDr. Dominika Vitteková PhD.\nECLI:SK:OSPO:2024:8124206451.3\n\nROZSUDOK V MENE\nSLOVENSKEJ REPUBLIKY\nOkresný súd Prešov sudkyňou JUDr. Dominikou Vittekovou PhD., v spore žalobcu: Dopravný podnik\nmesta Prešov, akciová spoločnosť, so sídlom Bardejovská 7, 080 06 Prešov, IČO: 31 718 922, zast. JUDr.\nPeter Frajt, advokát, s.r.o., so sídlom Garbiarska č. 5, 040 01 Košice, IČO: 47 240 369, proti žalovanému:\nA. B., nar. X.XX.XXXX, bytom C. XX, D. XXX XX, o zaplatenie 33 eur s príslušenstvom, takto\nrozhodol:\nŽalovaný j e p o v i n n ý zaplatiť žalobcovi sumu 33 eur spolu s úrokom z omeškania vo výške 8,5%\nročne zo sumy 33 eur od 20.10.2023 do zaplatenia, do 3 dní od právoplatnosti rozsudku.\nII. Žalovaný j e p o v i n n ý nahradiť žalobcovi trovy konania v rozsahu 59,31%, o ktorých výške\nbude rozhodnuté samostatným uznesením po právoplatnosti rozsudku.\nodôvodnenie:\n1. Žalobca žalobou podanou dňa 18.7.2024 uplatnil proti žalovanému nárok na zaplatenie sumy 33 eur\ns príslušenstvom. Uplatnený nárok odôvodnil tým, že žalovaný sa pri cestovaní dopravným prostriedkom\nžalobcu dňa 12.9.2023 nepreukázal platným cestovným lístkom. Žalobca (kontrolný pracovník) mu preto\nv súlade s § 12 a § 14 zákona č. 56/2012 Z. z. o cestnej doprave, resp. § 8 zákona č. 514/2009 Z. z.\no doprave na dráhach a v súlade s platným prepravným poriadkom a Tarifou DPMP, a.s. uložil zaplatiť\nsankčnú úhradu (prirážku) pri nepreukázaní sa platným cestovným lístkom 33 eur. Žalovaný túto sumu\nnapriek písomnej upomienke dodnes neuhradil.\n2. Žalovaný sa k podanej žalobe nevyjadril. Preto súd postupujúc podľa § 116 CSP po nezistení inej\nadresy žalovaného zverejnil oznámenie o podanej žalobe na úradnej tabuli súdu a webovej stránke súdu\ndňa 22.11.2024. Žalobu súd považoval za doručenú žalovanému po 15 dňoch od zverejnenia bez ohľadu\nna to, či sa o nej žalovaný dozvedel. Všetky ďalšie písomnosti súd už žalovanému doručuje s poukazom\nna § 116 ods. 3 CSP na jeho adresu evidovanú v registri obyvateľov (§ 106 ods. 1 písm. a/ CSP).\n3. S poukazom na uvedené bol dňa 14.8.2024 vydaný platobný rozkaz zrušený uznesením č.k. 18Csp\n50/2024-28 z 22.11.2024, keďže ho nebolo možné doručiť žalovanému do vlastných rúk.\n4. Podľa § 297, veta druhá, písm. b) zákona č. 160/2015 Z.z. Civilného sporového poriadku (ďalej len\n„CSP“), pojednávanie nie je potrebné nariaďovať, ak ide iba o otázku jednoduchého právneho posúdenia\nveci, skutkové tvrdenia strán nie sú sporné a hodnota sporu bez príslušenstva neprevyšuje 1.000 eur.\n5. Keďže v tomto prípade bolo predmetom konania zaplatenie sumy 33 eur, išlo o otázku jednoduchého\nprávneho posúdenia a skutkové tvrdenia strán neboli sporné, súd na prejednanie sporu v súlade s §\n297 písm. b/ CSP nenariadil pojednávanie a v zmysle § 219 ods. 3 CSP rozsudok verejne vyhlásil dňa\n\n18.12.2024 o 8.25 hod. Miesto a čas verejného vyhlásenia rozsudku bolo oznámené na úradnej tabuli\nsúdu a webovej stránke súdu od 9.12.2024.\n6. Súd vykonal dokazovanie listinnými dôkazmi nachádzajúcimi sa v spise a zistil tento skutkový stav:\n7. Žalovaný cestoval dopravným prostriedkom žalobcu dňa 12.9.2023 (na linke 2) a nepreukázal\nsa platným cestovným lístkom. Žalobca uložil žalovanému zaplatiť sankčnú úhradu (prirážku) pri\nnepreukázaní sa platným cestovným lístkom vo výške 33 eur.\n8. Zistený skutkový stav súd takto právne posúdil:\nPodľa § 760 zákona č. 40/1964 Zb. Občianskeho zákonníka (ďalej len „OZ“), zmluvou o preprave osôb\nvzniká cestujúcemu, ktorý za určené cestovné použije dopravný prostriedok, právo, aby ho dopravca\nprepravil do miesta určenia riadne a včas.\nPodľa § 761 OZ, dopravca je povinný starať sa pri preprave najmä o bezpečnosť a pohodlie cestujúcich\na pri hromadnej preprave im umožniť používanie spoločenských a kultúrnych zariadení. Podrobnosti\nupravia prepravné poriadky.\nPodľa § 12 ods. 1, 2 zákona č. 56/2012 Z.z. o cestnej doprave v znení neskorších zmien a doplnkov\n(ďalej len „zákon o cestnej doprave“) Dopravca je pred začatím prepravy a počas nej oprávnený\nprostredníctvom vodiča alebo iného člena osádky autobusu, revízora alebo zamestnanca povereného\norganizáciou prepravy (ďalej len \"dispečer\") dávať pokyny a príkazy cestujúcim na účel zaistenia ich\nbezpečnosti alebo bezpečnosti a plynulosti cestnej premávky, ktorí sú povinní ich uposlúchnuť.\nVodič, iný člen osádky autobusu a revízor sú oprávnení\na) vylúčiť z prepravy cestujúceho, ktorý napriek upozorneniu neuposlúchne pokyn alebo príkaz podľa\nodseku 1, poruší povinnosť podľa prepravného poriadku, neoprávnene sa zdržiava v autobuse, svojím\nsprávaním ohrozuje bezpečnosť prepravy, narúša pokojnú a pohodlnú jazdu autobusu, znečistí autobus\nalebo obťažuje cestujúcich, ako aj osobu nespôsobilú na prepravu podľa prepravného poriadku,\nb) uložiť cestujúcemu, ktorý sa nepreukáže platným cestovným lístkom, povinnosť zaplatiť cestovné a\nsankčnú úhradu, alebo preukázať svoju totožnosť a poskytnúť údaje potrebné na vymáhanie cestovného\na sankčnej úhrady podľa § 14 ods. 2,\nc) vylúčiť z prepravy cestovnú batožinu, príručnú batožinu cestujúceho alebo jeho živé spoločenské\nzviera, ak sú prekážkou bezpečnej prepravy alebo pokojnej a pohodlnej prepravy, najmä ak obťažujú\ncestujúcich alebo ak to neumožňujú prepravné podmienky, najmä obsaditeľnosť autobusu.\nPodľa § 14 ods. 1 zákona o cestnej doprave, cestujúci je povinný zaplatiť cestovné a na výzvu vodiča,\niného člena osádky autobusu alebo revízora preukázať sa platným cestovným lístkom.\nPodľa § 14 ods. 2 zákona o cestnej doprave, ak sa pri kontrole cestovných lístkov v autobuse alebo\nbezprostredne po vystúpení z neho na zastávke cestujúci nepreukáže vodičovi, inému členovi osádky\nautobusu alebo revízorovi na jeho výzvu platným cestovným lístkom, je povinný na mieste zaplatiť\ncestovné a sankčnú úhradu podľa tarify; inak je povinný poskytnúť identifikačné údaje na vymáhanie\ncestovného a sankčnej úhrady v rozsahu meno a priezvisko, dátum narodenia, adresa trvalého pobytu,\nčíslo občianskeho preukazu alebo iného dokladu totožnosti. Ak ide o maloletého, zisťujú sa identifikačné\núdaje aj o jeho zákonnom zástupcovi.\nPodľa § 16 ods. 1 zákona o cestnej doprave, potvrdením o uzatvorení zmluvy o preprave osôb a o\nzaplatení cestovného je cestovný lístok v papierovej podobe alebo v elektronickej podobe. Cestovný\nlístok v papierovej podobe obsahuje obchodné meno dopravcu, jeho identifikačné číslo a daňové\nidentifikačné číslo, druh cestovného lístka, čas jeho platnosti, prevádzkový rozsah a sumu zaplateného\ncestovného. Ďalšie údaje, ako aj tvar cestovného lístka a spôsob jeho vydávania podrobnejšie určí\nprepravný poriadok po zohľadnení predpisov o účtovníctve a o dani z pridanej hodnoty.\n\nPodľa § 16 ods.4 zákona o cestnej doprave, cestujúci je povinný\na) mať platný cestovný lístok pri nastupovaní do autobusu, ak ho vydala výdajňa cestovných lístkov\nmimo autobusu alebo ak ide o cestovný lístok vo forme aktivovaného elektronického média,\nb) kúpiť si cestovný lístok bezprostredne po nastúpení do autobusu, ak cestovný lístok vydáva vodič\nalebo iný člen osádky autobusu,\nc) označiť si cestovný lístok v označovacom zariadení autobusu bezprostredne po nastúpení do\nautobusu, ak ide o cestovný lístok, ktorého platnosť sa začína až jeho označením.\nPodľa § 17 ods. 1,2,3 zákona o cestnej doprave, tarifa upravuje\na) sadzby základného cestovného a príplatkov k nim,\nb) sadzby cestovného pre všetky skupiny cestujúcich a psa so špeciálnym výcvikom,\nc) ceny za prepravu cestovnej batožiny, živých spoločenských zvierat prepravovaných spolu s\ncestujúcim,\nd) ceny za prepravu autobusových zásielok,\ne) sadzbu sankčnej úhrady podľa odseku 2 a\nf) podmienky, za ktorých sa sadzby cestovného a ostatných cien uplatňujú.\nSankčnú úhradu pri nepreukázaní sa platným cestovným lístkom určí dopravca najviac do stonásobku\nzákladného cestovného bez príplatkov.\nDopravca je povinný zverejniť tarifu na svojom webovom sídle a zabezpečiť, aby sa aspoň základné\núdaje sprístupnili verejnosti v cestovnom poriadku, a ak je to možné, aj v priestoroch autobusovej stanice\na v autobusoch, a aby osádka autobusu a revízori boli schopní informovať cestujúcich o sadzbách a\nostatných cenách pred začatím prepravy a počas nej.\nPodľa § 517 ods. 2 OZ, ak ide o omeškanie s plnením peňažného dlhu, má veriteľ právo požadovať od\ndlžníka popri plnení úroky z omeškania, ak nie je podľa tohto zákona povinný platiť poplatok z omeškania,\nvýšku úrokov z omeškania a poplatku z omeškania ustanovuje vykonávací predpis.\nPodľa § 3 nariadenia vlády č. 87/1995 Z.z., ktorým sa vykonávajú niektoré ustanovenia Občianskeho\nzákonníka, výška úrokov z omeškania je o päť percentuálnych bodov vyššia ako základná úroková\nsadzba Európskej centrálnej banky2) platná k prvému dňu omeškania s plnením peňažného dlhu.\n9. Listinnými dôkazmi bolo preukázané, že žalovaný cestoval dopravným prostriedkom žalobcu dňa\n12.9.2023 a na výzvu sa nepreukázal platným cestovným lístkom alebo iným platným cestovným\ndokladom, preto žalobcovi vznikla pohľadávka voči žalovanému vo výške 33 eur. Vzhľadom na\noprávnený nárok žalobcu súd zaviazal žalovaného na zaplatenie sumy 33 eur. Keďže žalovaný sa so\nsplnením svojho záväzku dostal do omeškania a žalobca si uplatnil aj úrok z omeškania vo výške 8,5%\nročne od 20.10.2023 (deň nasledujúci po splatnosti faktúry), bolo dôvodné priznať nárok na príslušenstvo\naj v tejto časti.\n10. O nároku na náhradu trov konania súd rozhodol podľa § 262 ods. 1 a § 255 ods. 1 v spojení s §\n257 C.s.p.\n11. Zákon č. 99/1963 Zb. Občiansky súdny poriadok (ďalej len „OSP“) ako civilný predpis účinný do\n31.5.2016 upravoval otázku náhrady trov konania v drobných sporoch v tomto znení cit.: „Ak sú trovy\nkonania v drobných sporoch neprimerané voči pohľadávke, môže ich súd nepriznať alebo znížiť.“ Aj keď\nC.s.p. takéto ustanovenia nemá, podľa názoru súdu neprimerané trovy voči pohľadávke možno znížiť\naj v zmysle ust. § 257 C.s.p.\n12. Uvedenému názoru svedčí názor právnej vedy, v zmysle ktorého dôvody hodné osobitného zreteľa\nbudú naďalej generálnym dôvodom pre nepriznanie náhrady trov konania; pričom nový § 257 C.s.p. je\nformulovaný podstatne všeobecnejšie než § 150 ods. 1 a 2 OSP a vytvára väčší priestor na voľnú úvahu\nsúdu (porov. Sedlačko F.: Rekodifikácia civilného procesného práva: Trovy konania a ich náhrada in\nBulletin advokácie SAK č.3/2016 str. 4). Rovnako zníženie trov konania uplatnením moderačného práva\nsúdu podľa § 257 C.s.p. plynie z judikatúry Ústavného súdu Slovenskej republiky: Napriek doslovnému\n\nzneniu ustanovenia § 257 Civilného sporového poriadku nepriznanie sa môže týkať všetkých trov alebo\nlen ich časti (nález Ústavného súdu SR z 18. júla 2018, sp. zn. I. ÚS 153/2018).\n13. Pokiaľ ide o aplikáciu ust. § 257 C.s.p. pri bagateľných (drobných) sporoch, v tomto smere súd\npoukazuje na uznesenie Ústavného súdu SR sp. zn. II. ÚS 29/2020, ktorý nevidel prvky porušenia\nspravodlivého súdneho konania, ak súd za účinnosti C.s.p. pri rozhodovaní o nároku na náhradu trov\nkonania zohľadnil, že išlo o drobný spor.\n14. Nemali by byť žiadne pochybnosti, že nárok vo výške 33 eur možno považovať za bagateľný\n(drobný) spor. Rovnako niet pochybností o tom, že predmetný spor je typickou formulárovou žalobou,\nkde prevažuje administratívny prvok pri jej koncipovaní.\n15. Vo vzťahu k výške trov konania v bagateľných (drobných) sporoch súd poukazuje na túto judikatúru.\n16. „V souvislosti s projednávaným případem je třeba se předně vypořádat s námitkou vedlejšího\núčastníka řízení, podle něhož se v dané věci jedná o bagatelní spor, a tudíž nelze dospět k závěru, že by\nrozhodnutím městského soudu mohlo být zasaženo do ústavně zaručených základních práv a svobod.\nČtvrtý senát Ústavního soudu v minulosti opakovaně dovodil, že hodnotové omezení přípustnosti\nopravného prostředku nepředstavuje odmítnutí spravedlnosti. (srov. např. usnesení sp. zn. IV. ÚS\n101/01, publ. in Sb. n. u., sv. 22 str. 387, IV. ÚS 336/02,IV. ÚS 2652/11a další, dostupná stejně jako\nřada dále citovaných rozhodnutí v elektronické podobě na http://nalus.usoud.cz). V tomto konkrétním\npřípadě však nespatřuje Ústavní soud za primární posouzení absolutní výše nákladů, byť bagatelních,\nale nepoměr mezi žalovanou částkou a souvisejícími náklady řízení, které dosáhly více než stonásobku\nžalované částky. Tento nález je tak třeba vnímat jako systémové rozhodnutí, jímž má být podpořena\na současně utvrzena stávající nákladová judikatura Ústavního soudu v obdobných věcech, srov. např.\nnález sp. zn. I. ÚS 3923/11, I. ÚS 988/12 a sp. zn. 988/12 (odst. 32).\nVymáhání regulačních poplatků je pro nemocniční zařízení nepochybně okrajovou záležitostí a není\ntěžké uvěřit jejímu tvrzení, že jejich vymáhání je pro ni zatěžující. Je nepochybné, že nemocniční zařízení\nvelikosti fakultní nemocnice má své právní oddělení, které by mělo být schopno zajišťovat běžnou právní\nagendu související s chodem nemocnice. To, zda i přes uvedenou skutečnost nemocnice zvolí jako\nsvého právního zástupce advokáta, je na jejím uvážení a nelze jí v tom bránit. Na druhou stranu je\nv případě tzv. formulářových žalob povinností obecného soudu postupovat při stanovení výše účelně\nvynaložených nákladů v souladu s nálezem Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3923/11, příp. I. ÚS 988/12.\nCož se však v předmětném případě nestalo.\nÚstavní soud již ve svém nálezu sp. zn. I. ÚS 195/11 konstatoval, že v případě fakultní nemocnice se\njedná o subjekt hospodařící s majetkem státu, který je do jisté míry napojený na státní rozpočet, čemuž\nby měly odpovídat i nástroje zvolené k vymáhání regulačních poplatků. V citovaném nálezu Ústavní\nsoud k právnímu zastoupení fakultní nemocnice advokátem mimo jiné uvedl, že \"Ústavní soud dal ve\nsvých nálezech, stěžovatelem citovaných, najevo, že podobný postup ze strany obecných soudů nebude\ntolerovat. Pokud takto soudy postupují, na jedné straně tak umožňují plýtvání veřejnými prostředky,\nkteré se prostřednictvím placených právních (či různých tzv. \"poradenských\") služeb přesouvají do rukou\nsoukromých subjektů, a na straně druhé tak umožňují vyloženě parazitovat (neúměrným navyšováním o\nnáklady řízení) na drobných pohledávkách po občanech. Tento postup už nemá s principy spravedlnosti\nnic společného.\" Je tak třeba v zásadě rozlišovat mezi tzv. běžnou právní agendou, související s\nkaždodenním chodem nemocnice a specifickými případy, v nichž nelze na zdravotnickém zařízení dost\ndobře požadovat, aby jejich řešení zajišťovala vlastními zaměstnanci.\nObvodní soud pro Prahu 4 vydal dne 12. 4. 2012 elektronický platební rozkaz, jímž byla stěžovateli\nuložena povinnost uhradit regulační poplatek ve výši 60,- Kč a náklady řízení ve výši 1.592,- Kč. Fakultní\nnemocnice podala prostřednictvím advokáta odvolání do nákladů řízení, v němž požadovala uhrazení\nčástky 6.920,- Kč, které jí byly ústavní stížností napadeným usnesením také přiznány. Multiplikační\nefekt podaného odvolání je ve vztahu k nákladům řízení zjevný. Jak vyplývá z vyžádaného soudního\nspisu, dotčený advokát v podaném odvolání neuvedl žádnou argumentaci, která by svědčila o tom,\nže podaný platební rozkaz nebyl vydán na základě formulářového návrhu nebo že by dané řízení pro\nněj představovalo z důkazního či argumentačního hlediska nějakou větší zátěž. Oproti tomu stěžovatel\nve své ústavní stížnosti uvedl, že za situace, kdy již nedisponuje dokladem o zaplacení regulačního\n\npoplatku, byl si vědom své důkazní nouze a ve věci odpor nepodával. Spor tak nepředstavoval z právního\nhlediska složitou causu.\nJe nezpochybnitelné, že náplní činnosti nemocničního zařízení jako takového je sice poskytování\nnemocniční péče, to ovšem ještě neznamená, že v souvislosti s jejím provozem nemůže fakticky\ndocházet k situacím, které jsou typické spíše pro společnosti tyjící z odkupu a následného soudního\nvymáhání bagatelních pohledávek. Jinými slovy řečeno, ač to jistě není úmyslem vedlejší účastnice a\nvymáhání regulačního poplatku je pro ni nepochybně zátěží, fakticky došlo v projednávaném případě\nv souvislosti s vybíráním poplatku k neproporcionálnímu nárůstu nákladů řízení pro povinného. Z\nelektronického návrhu na vydání platebního rozkazu a celkového charakteru této agendy vyplývá, že se\njedná spíše o činnost administrativní povahy. To však ještě neznamená, jak bylo již shora uvedeno, že\nv individuálních případech může i v souvislosti s vybíráním regulačních poplatků nastat situace, kdy by\nbylo vhodné využít služeb advokáta, co by právního profesionála. V řízení však nevyšly najevo takové\nskutečnosti, které by tento postup odůvodňovaly.\nStran námitky týkající se aplikace ustanovení § 150 o. s. ř., nutno konstatovat, že se jedná o procesní\nustanovení, jehož užití je výslovně na uvážení obecného soudu. Pokud se tedy, ať již obvodní či\nměstský soud rozhodl dané ustanovení neaplikovat, není jeho povinností toto jakkoli zdůvodňovat.\nDůvodem je zde především ta skutečnost, že ustanovení § 150 o. s. ř. je výjimkou z obecného pravidla a\npokud nedojde k aplikaci této výjimky, platí pravidlo obecné. Jinými slovy řečeno, povinnost odůvodnění\nnákladového výroku z úhlu pohledu ustanovení § 150 o. s. ř. by nastala teprve v případě, že by došlo\nk jeho aplikaci.\nMěstský soud v Praze pochybil způsobem zasahujícím do základních práv a svobod stěžovatele, pokud\nvyhověl odvolání vedlejší účastnice řízení a přiznal jí náklady soudního řízení v plné výši, neboť tím\nporušil princip proporcionality mezi výší vymáhané částky (60,- Kč) a účelně vynaložených nákladů řízení\n(6.920,- Kč).“ (porov. nález Ústavného súdu Českej republiky sp. zn. IV.ÚS 3678/12 zo dňa 18. 12. 2013).\n17. „Súd rozhodujúci o priznaní náhrady trov konania podľa § 142 ods. 1 O.s.p. je povinný vždy skúmať\núčelnosť vynaložených trov konania uplatnených úspešným účastníkom konania v spore. Účelnosť je\nvlastnosť procesu spočívajúca v sledovaní cieľa. Účelnosť spravidla nachádza svoju opodstatnenosť\nvtedy, ak vychádza zo zákonných dôvodov a neprekračuje ich medze. Je preto potrebné rozlišovať medzi\nprávom účastníka konania (fyzickej, právnickej osoby, štátneho orgánu) na právnu pomoc a nárokom\nna náhradu trov konania za poskytnutú právnu pomoc. Trovy konania potrebné na účelné vynaloženie\nalebo na ochranu práv sa však nemôžu posudzovať ako celok, aj keď účastník má právo na náhradu\ntrov konania, pretože každý úkon alebo každé plnenie trov treba posudzovať samostatne.“ (porov.\nrozhodnutie Najvyššieho súdu Slovenskej republiky vo veci 4 M Cdo 21/2009).\n18. „Trovy konania vzniknuté zastupovaním advokátom v tzv. hromadných veciach, kde sa obsah\njednotlivých podaní mení len o aktualizáciu tej-ktorej veci a jej individualizáciu na súdoch v Slovenskej\nrepublike nemožno považovať za trovy nevyhnutne vynaložené na riadne bránenie práva na súde. V\ntakomto prípade zastupovanie advokátom nezodpovedá účelu, ktorý sleduje procesné právo inštitútom\nzastupovania advokátom v súdnom konaní. Treba súhlasiť s názorom, že právo na právnu pomoc a\nnáhrada trov konania sú dve rozdielne veci, ktoré síce spolu súvisia, avšak nie sú neoddeliteľné. Právo\nna náhradu trov konania (včítane tých, ktoré vznikli v súvislosti so zastupovaním advokátom) totiž závisí\nod iných predpokladov než možnosť nechať sa zastupovať advokátom. Správnosť tohto názoru možno\ndokumentovať aj tými súdnymi konaniami, v ktorých sa účastníkom náhrada trov konania nepriznáva\n(napr. rozvod manželstva, kde žiaden z účastníkov nemá právo na náhradu trov konania a ďalšími) a\núčastníci konania pritom majú právo nechať sa v súdnom konaní zastupovať. Ak teda súd neprizná\nnáhradu trov konania úspešnému účastníkovi, keď dospeje k záveru, že trovy nevynaložil účelne, nejde\no porušenie práva na právnu pomoc. Vedľajší účastník sa preto mohol dať zastupovať v súdnom konaní\nadvokátom, avšak trovy ktoré vynaložil v tejto súvislosti nemožno považovať za trovy účelné. Pokiaľ\nteda súdy nižších stupňov dospeli k takémuto záveru a vedľajšiemu účastníkovi nepriznali náhradu trov\nkonania, ich rozhodnutia (v tomto smere) sú správne.“ (porov. rozhodnutie Najvyššieho súdu Slovenskej\nrepubliky vo veci 4 M Cdo 21/2009)\n19. Ústavní soud neshledal, že by v této věci došlo k jakémukoli porušení obecného, natožpak ústavně\nzaručeného základního práva. Naopak celkový postup stěžovatele v řízení před obecnými soudy, a\n\nzejména pak argumentace v ústavní stížnosti (podané navíc ve zcela bagatelní věci), svědčí o jeho\nbezohlednosti, která již nemá nic společného s řádným uplatňováním práva zákonnými prostředky.\nJedná se v podstatě o parazitování na drobných pohledávkách vůči občanům, které jsou uměle\n\"nafukovány\" do nesmyslné výše, za účelem zajištění snadného výdělku. Takovýto postup tedy právem\nnebyl, ve zkoumané věci, ze strany obecných soudů tolerován. (porov. Ústavného súdu Českej republiky\nvo veci I. ÚS 1325/11, tiež I. ÚS 44/12, I. ÚS 996/2012)\n20. „Právo žalující strany domáhat se svého nároku u soudu a využít k tomu služeb advokáta\nnezbavují obecný soud povinnosti brát na zřetel všechny relevantní okolnosti pro posouzení výše účelně\nvynaložených nákladů žalobce při vymáhání bagatelní pohledávky.\nRelevantní okolnosti je třeba vyhodnotit ústavně konformním způsobem, tedy racionálně a srozumitelně,\ns respektem k výkladu provedeným Ústavním soudem ohledně posuzování výše nákladů v tzv.\nformulářových žalobách, kdy je vedle obecně použitelných obratů prováděna jen konkretizace osobních\núdajů žalované strany, čísla linky prostředku hromadné dopravy, data jízdy, variabilního symbolu tzv.\nhlášenky revizora a kopie této listiny.\nPokud by obecný soud nepřihlédl ke specifickým okolnostem případu, které mohly mít vliv na výši účelně\nvynaložených nákladů žalobce při vymáhání bagatelní pohledávky, porušil by svým postupem právo na\nspravedlivý proces zaručené čl. 36 odst. 1 Listiny, a to tím spíše pokud takové okolnosti neúspěšná\nstrana namítala (srov. nález Ústavního soudu ze dne 15. 5. 2012 sp. zn. II. ÚS 3011/11). Relevantní\nokolnosti však nelze toliko slovně zohlednit, nýbrž je třeba je rovněž vyhodnotit ústavně konformním\nzpůsobem, tedy racionálně a srozumitelně.\nPrávě této povinnosti krajský soud v napadeném rozhodnutí nedostál. Jeho závěru, že žalující stranou\npodaný návrh nelze hodnotit jako tzv. formulářovou žalobu, neboť obsahuje konkrétní žalobní tvrzení,\nnemůže Ústavní soud přisvědčit ani při maximální zdrženlivosti stran prosazování svého vlastního\nhodnocení dílčích skutečností posuzovaného řízení. Jak vyplývá ze spisového materiálu, lze z obsahu\npůvodního návrhu považovat, vedle osobních údajů stěžovatelky, za konkrétní žalobní tvrzení pouze\nuvedení linky hromadné dopravy, kterou stěžovatelka měla cestovat bez platného dokladu, datum, kdy\nse tak mělo stát, variabilní symbol tzv. hlášenky revizora a kopii této listiny. Všechny ostatní údaje a\ntvrzení lze považovat za obecně uplatnitelná ve všech obdobných sporech, kterých žalující strana musí\njako provozovatel hromadné dopravy v krajském městě vést dlouhou řadu. Tak je v judikatuře Ústavního\nsoudu chápána formulářová žaloba (srov. např. bod 28 nálezu Ústavního soudu ze dne 29. 3. 2012\nsp. zn. I. ÚS 3923/11). Uvedený skutkový závěr krajského soudu lze proto považovat za tzv. extrémně\nrozporný s provedenými důkazy, neboť jej při žádné rozumné interpretaci nelze považovat za správný.\nToto hodnocení je přitom v zásadě jediným konkrétním tvrzením, o nějž krajský soud opírá svůj závěr o\núčelnosti nákladů vynaložených žalující stranou za právní zastoupení. Zbytek odůvodnění představuje\ntoliko argumentace obecnými právními principy, dle nichž \"žalující má právo domáhat se svého nároku u\nsoudu a využít k tomu služeb advokáta\". Taková tvrzení nelze nijak zpochybnit, nejsou však bez dalšího\ndle Ústavního soudu jakkoliv relevantní pro posouzení účelnosti účastníkem vynaložených nákladů\nřízení. Kritérium účelnosti je přitom pro přiznání náhrady nákladů řízení zcela klíčové, přičemž Ústavní\nsoud ve výše zmíněné ustálené judikatuře opakuje názor, že soudní vymáhání bagatelních pohledávek\nnení možné brát jako v podstatě bezpracný způsob generování nepřiměřeného zisku, ať už společnostmi\nzabývajícími se skupováním pohledávek, či právních zástupců napojených na společnosti, které se\nvymáháním bagatelních pohledávek zabývají v podstatě denně.“ (porov. Ústavný súd Českej republiky\nvo veci sp. zn. III. ÚS 2985/14).\n21. „110. V nálezu sp. zn. I. ÚS 3923/11 se Ústavní soud zabýval otázkou náhrady nákladů řízení a\nodměny advokáta u tzv. formulářových žalob v pásmu bagatelnosti. Ústavní soud konstatoval, že soudy\ni v řízení o peněžitém plnění do 10 000 Kč musí při rozhodování o náhradě nákladů řízení ctít zásadu\núspěchu ve věci (§ 142 odst. 1 o. s. ř.). Jestliže byl žalobce ve sporu zcela úspěšný, má zpravidla\nprávo na náhradu nákladů řízení. To však neznamená, že soud o jejich náhradě rozhodne \"mechanicky\".\nNaopak musí zvažovat, zda tu neexistují další rozhodující okolnosti mající podstatný vliv na přiznání či\nnepřiznání náhrady účelně vynaložených nákladů a jakého z možných způsobů jejího určení využije (viz\n§ 151 odst. 2 část věty před středníkem o. s. ř. a z něj výjimku uvedenou v části věty za středníkem). V\nuvedeném nálezu Ústavní soud dále vyslovil, že zvolí-li obecné soudy při rozhodování o náhradě nákladů\nřízení výjimečný postup, pro nějž mají zákonnou oporu, při němž stále vycházejí ze zásady úspěchu\n\nve věci, a použití zákonné výjimky též dostatečně odůvodní, pak jim nelze z hlediska ochrany ústavním\npořádkem zaručených práv a svobod nic vytknout. 111. Ústavní soud v uvedeném nálezu poukázal na\nto, že musel přistoupit ke sjednocení judikatury obecných soudů formou nálezu, neboť v tzv. bagatelních\nvěcech stran výroků o náhradě nákladů řízení neexistuje jiný orgán, který by tak mohl závazným\nzpůsobem učinit. V takovém řízení, jež je zahájeno \"formulářovou\" žalobou, nárok je uplatňován vůči\nspotřebiteli, přičemž ten vznikl ze smlouvy anebo jiného právního důvodu, avšak spotřebitel je fakticky\nvyloučen z možnosti sjednat si podmínky plnění s jiným obsahem, pak s ohledem na nutnost dodržení\nprincipu proporcionality mezi výší vymáhané částky a výší náhrady nákladů je spravedlivé, aby výše\nodměny za zastupování žalobce advokátem byla určena tak, že zpravidla nepřesáhne jednonásobek\nvymáhané jistiny.“ (nález Ústavného súdu Českej republiky sp. zn. PL. ÚS 25/12)\n22. Predmetný spor je stereotypnou právnou agendou, pri ktorej prevažujú prvky administratívnej\nčinnosti (zmena mena žalovaného, dátum prepravy), preto súd vyhodnocoval primeranosť a účelnosť\ntrov právneho zastúpenia a zvážila vynaložené finančné a personálne úsilie žalobcu prostredníctvom\njeho právneho zástupcu.\n23. Uplatnená pohľadávka je vo výške 33 eur. Žalobca si uplatnil trovy právneho zastúpenia vo výške\n72,79 eur, čo je viac ako dvojnásobok uplatnenej pohľadávky, teda nemali by byť s poukazom na vyššie\ncitovanú judikatúru pochybnosti o ich neprimeranosti. Bolo preto dôvodné ich výšku primerane znížiť\na zohľadniť účelné náklady spojené s podaním formulárovej žaloby.\n24. Súd majúc na zreteli vyššie citované východiská dospel k záveru, že uplatnené trovy konania v časti\ntrov právneho zastúpenia je dôvodné znížiť do výšky uplatnenej pohľadávky.\n25. Žalobcovi preto súd mieni priznať náhradu trov do výšky ceny uplatnenej pohľadávky a zaplateného\nsúdneho poplatku, t.j. vo výške 59,31%.\nPoučenie:\nProti tomuto rozsudku je možné podať odvolanie do 15 dní odo dňa jeho doručenia písomne na\nKrajský súd v Prešove cestou tunajšieho súdu.\nZ odvolania musí byť zjavné, ktorému súdu je určené, kto ho robí, ktorej veci sa týka, čo sa ním\nsleduje a musí byť podpísané. Odvolanie musí ďalej obsahovať, proti ktorému rozhodnutiu smeruje, v\nakom rozsahu sa napáda, z akých dôvodov sa rozhodnutie považuje za nesprávne (odvolacie dôvody) a\nčoho sa odvolateľ domáha (odvolací návrh). Odvolanie treba predložiť s potrebným počtom rovnopisov\ntak, aby jeden zostal na súde a každá zo strán dostala jeden rovnopis.\nOdvolanie možno odôvodniť len tým, že\na) neboli splnené procesné podmienky,\nb) súd nesprávnym procesným postupom znemožnil strane, aby uskutočňovala jej patriace procesné\npráva v takej miere, že došlo k porušeniu práva na spravodlivý proces,\nc) rozhodoval vylúčený sudca alebo nesprávne obsadený súd,\nd) konanie má inú vadu, ktorá mohla mať za následok nesprávne rozhodnutie vo veci,\ne) súd prvej inštancie nevykonal navrhnuté dôkazy, potrebné na zistenie rozhodujúcich skutočností,\nf) súd prvej inštancie dospel na základe vykonaných dôkazov k nesprávnym skutkovým zisteniam,\ng) zistený skutkový stav neobstojí, pretože sú prípustné ďalšie prostriedky procesnej obrany alebo ďalšie\nprostriedky procesného útoku, ktoré neboli uplatnené, alebo\nh) rozhodnutie súdu prvej inštancie vychádza z nesprávneho právneho posúdenia veci.\nAk povinný dobrovoľne nesplní, čo mu ukladá vykonateľné rozhodnutie, oprávnený môže podať návrh\nna vykonanie exekúcie podľa osobitného zákona (zákon č. 233/1995 Z. z. o súdnych exekútoroch\na exekučnej činnosti v znení neskorších predpisov).\nAk povinný dobrovoľne nesplní, čo mu ukladá vykonateľné rozhodnutie, pri ktorom vznikla poplatková\npovinnosť zaplatiť súdne poplatky, trovy trestného konania, pokuty, svedočné, znalečné a iné\nnáklady súdneho konania, vedie sa výkon rozhodnutia z úradnej moci (zákon č. 65/2001 Z.z. o správe\na vymáhaní súdnych pohľadávok v znení neskorších predpisov).", "vazby": {}, "cituje": [{"guid": "ussr:f714ff0f-ce42-4f66-89d5-7f0d12340c9f", "ecli": "ECLI:SK:USSR:2020:2.US.29.2020.1", "spisova_znacka": "II. ÚS 29/2020", "nazov": "Uznesenie Ústavného súdu SR sp. zn. II. ÚS 29/2020 z 23. 1. 2020", "sud": "Ústavný súd SR", "datum_vydania": "2020-01-23", "citacie_n": 17, "url": "https://www.kauzis.sk/judikatura/r/ECLI:SK:USSR:2020:2.US.29.2020.1"}, {"guid": "ussr:f4db9778-fa76-4289-9039-20a314a259db", "ecli": "ECLI:SK:USSR:2018:1.US.153.2018.2", "spisova_znacka": "I. ÚS 153/2018", "nazov": "Nález Ústavného súdu SR sp. zn. I. ÚS 153/2018 z 18. 7. 2018", "sud": "Ústavný súd SR", "datum_vydania": "2018-07-18", "citacie_n": 170, "url": "https://www.kauzis.sk/judikatura/r/ECLI:SK:USSR:2018:1.US.153.2018.2"}], "citovane_v": []}